1
2
3
4
5
6
7
Pozdně románská stavba markrabství v roce 1725 vyhořela. Původní jsou tak pouze základy (vše pod podlahou přízemí), zbytek budovy vzešel z úprav na počátku 20. století, kdy se budova přestavovala na muzeum.
V prvním patře markrabského domu se nachází exponáty z navrácených původních loketských sbírek. Také je zde vystavena originální část loketského meteoritu, který patří k nejstarším nálezům svého druhu na světě.
26 metrů vysoká románská věž je nejvýraznější dominantou hradu Loket. Nabízí překrásný výhled do širokého okolí a ve svém čtvercovém půdorysu ukrývá pozůstatky obytné místnosti s krbem a prevétem (středověkým záchodkem) a loketského draka.
Drak Šarkan, podobou blízký hadu nebo ještěru, je velký dobrák. Odpradávna k němu chodí loketské hospodyňky pro oheň do kamen.
Několik pater studených a vlhkých kobek se dochovalo v nezměněné podobě z let 1822-1948, kdy hrad sloužil jako městské vězení. V jedné z kobek najdete Štrakakala - střapatého mužíka, který trestá plácnutím knihou přes záda všechny neučesané a neupravené děti.
V hradním vězení naleznete také expozici útrpného práva. Toho se užívalo ve středověku k doznání obžalovaných. Jeho nejhrůznější formu - týrání mučicími nástroji - ukazují pohybující se figuríny v životní velikosti dokreslené drásajícím zvukovým doprovodem, drásajícím uši.
Hradní rotunda (capella castri) zasvěcená sv. Anežce pochází z konce 12. století. Tehdy byla samostatnou stavbou v severovýchodní části původního románského hradiště.
V dalších stoletích byla zastavěna do tělesa schodiště severního paláce a na své znovuobjevení čekala až do roku 1966. S vnitřním průměrem pouhých 3,6 metru se jedná o nejmenší rotundu na světě.
V patře východního křídla hradu se nachází slavnostní sál, hojně využívaný k hudebním a divadelním akcím nebo středověkým i svatebním hostinám.
Ze sálu sestupuje schodiště do obřadní síně zdobené velkou freskou ze 17. století. Na malbě je vyobrazena stráž a detail hořící loketské hlavní brány. Ostatní stěny lemují obrazy historických osobností, strop je obložen malovanými deskami.
Slavnostní sál i obřadní síň si můžete pronajmout.
Sál v prvním patře budovy skrývá jeden z klenotů hradu: nástěnné malby z počátku 15. století, znázorňující pohled za hradby do zahrad s ovocnými stromy, květinami a ptactvem.
V přízemí hejtmanství najdete něžnou porcelánovou expozici z produkce zaniklých i současných továren z okolí. Oko potěší stará škrtátka, stojánky na párátka ve tvaru postaviček, porcelánové hlavičky panenek nebo staré lázeňské koflíky.
V traktu pod hradní věží najdete stálou expozici historických zbraní: chladných (tyčové, šavle aj.) i palných (horské dělo, umělecky zdobené muškety aj.). Sbírku doplňují plátové zbroje, přilbice nebo umělecky vykreslené terče.
V markrabství hradu jsou umístěny exponáty z navrácených loketských sbírek. Pokochat se můžete nábytkem z třech předchozích staletí, starou loketskou lékárnou, dřevěnými sochami a plastikami.
Na stejném místě je vedle vzácných minerálů k vidění také legendární loketský meteorit, o který se zajímal i sám Johann Wolfgang Goethe.
Vžijte se do kůže nebožáků, na kterých je vykonáváno středověké právo. Jedinečnou podívanou v podání pohyblivých figurín dokreslují mrazivé výkřiky a sténání trestanců.
Vše se odehrává v autentických prostorách sklepního vězení hradu Loket.
Návštěvníky zaujme rozmanitá expozice historických zbraní, chladných i palných. Součástí výstavy je také široká ukázka staré vojenské výstroje a přilbic.
Netradiční zajímavostí jsou umělecky vyvedené střelecké terče.
Poznejte unikátní nástěnné malby z dob vlády Václava IV., které byly znovu odkryty v 90. letech minulého století.
Malby byly malovány na suchou omítku technikou secco. Zobrazují výhled do zahrad přes hradby hradu a všímavému návštěvníkovi neuniknou ani zbytky maleb erbů nebo figurálních motivů.
Stěny slavnostního sálu jsou ověšeny zarámovanými kopiemi dokumentů z historie hradu i samotného města Loket.
Originály dokumentů jsou v současnosti uloženy v jindřichovickém Státním archivu a pro hrad je vybral historik PhDr. Vladimír Vlasák.
Kulturní a kreativní centrum hradu Loket s expozicí řemesel a porcelánu představuje kulturní dědictví a tradici regionálních řemesel, která byla po staletí spjata s Loktem a jeho okolím. Připomíná umění našich předků a znovu přivádí k životu řemesla, která se postupem času téměř vytratila a dnes je známe především díky předmětům dochovaným v hradních sbírkách.
Návštěvníci se zde seznámí s výrobou stříbrných šperků s granátovým zdobením, porcelánem, perníkovými formami, modrotiskem i vyšívanými hedvábnými šátky. Součástí centra jsou také kreativní dílny, které dávají tradičním technikám znovu praktický rozměr a umožňují návštěvníkům poznat vybraná řemesla nejen prostřednictvím vystavených předmětů, ale také vlastní tvorbou. Dílny jsou otevřené každý den od 13 do 16 hodin, v červenci a srpnu od 11 do 17 hodin.
Cílem expozice je předávat tradiční řemeslné umění dalším generacím, inspirovat současné tvůrce a ukázat, že odkaz našich předků může žít a rozvíjet se i v 21. století.
Vzácný loketský porcelán nyní můžete obdivovat v nové expozici řemesel, která je přístupná za drobný příplatek k běžnému vstupnému na hrad. Expozice představuje rozsáhlou sbírku porcelánu z 19. a 20. století, pocházejícího z porcelánek v Lokti, Horním Slavkově i dalších místech regionu.
Mezi vystavenými exponáty najdete například empírové porcelánové konvičky a mléčenky, porcelánové hlavičky panenek nebo dekorativní vázy se stékanou glazurou z konce první poloviny 20. století, vyrobené v porcelánce v Nové Roli. Součástí expozice je rovněž soubor porcelánu s kobaltovým dekorem.
Za pozornost stojí litofániové desky, pocházející převážně z produkce porcelánky v Lokti a nejstarší porcelánky na českém území v Horním Slavkově. Jedním z nejvýraznějších exponátů je pak rozměrná porcelánová plastika jelena z poloviny 19. století, pocházející z proslulé porcelánky v Míšni v Německu.
Kamenný královský hrad Loket, je více než 900 let staré sídlo, tyčící se na žulovém masívu, který obtéká řeka Ohře. Byl založen pravděpodobně jako pohraniční pevnost. Hrad sloužil králům, Šlikům a pánům z Plavna, loketským měšťanům a v 19. a 20. století také jako vězení. Krátce po roce 1989 byl otevřen pro veřejnost, prohlídková trasa vede přes expozice porcelánu, sbírky bývalého městkého muzea, muzeum zbraní až po prostory bývalé věznice, kde je nyní působivá a autentická výstava útrpného práva.
Vznik hradu Loket lze klást přibližně na přelom 11. a 12. století. Už v této rané fázi byl vybudován jako kamenný hrad zděný na maltu, což bylo v tehdejších Čechách ojedinělé a mohlo souviset s vlivy z okolních zemí, zejména z Bavorska.
Vzniká hrazené podhradí, které je později povýšeno na královské město. Koncem 14. století získává hrad současnou gotickou podobu a je častým útočištěm příslušníků královského rodu.
První dochovaná písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1227, kdy zde pobýval český král Přemysl Otakar I. a jeho dcera Anežka Přemyslovna. Hrad ovšem existoval již předtím, což dokázal archeologický výzkum z roku 2025.
Za nepokojů proti králi Janu Lucemburskému nachází na Lokti útočiště královna Eliška Přemyslovna s maličkým Václavem, pozdějším císařem římským Karlem IV. Přestože je zde ve svých tří letech vězněn, rád se na Loket v dospělosti vrací.
Hrad obléhají husité, ale ani na druhý pokus není dobyt. Odměnou za finanční výpomoc jej v zástavě získává kancléř Kašpar Šlik a pod správou rodu Šliků se Loket mění na reprezentativní rodové sídlo s rysy nastupující renesance.
Po konfliktech s měšťany a po rozsáhlých konfiskacích majetku Šliků přechází hrad Loket na pány z Plavna. Ti se však neukazují jako dobří hospodáři a hrad přechází do správy loketských měšťanů.
Hrad se stává majetkem loketských měšťanů a v následujících letech slouží převážně k hospodářským účelům. Pro katastrofální stav radnice dokonce na hradě zasedají městští radní.
V hradním vězení umírá kdysi nejvyšší hofmistr Království českého Jiří Popel z Lobkovic, vězněný v Kladsku a později na Lokti pro urážku císařského majestátu. Pohřben je na místě bývalé kostelní věže.
Jako celá země česká, i hrad a město Loket trpí za třicetileté války četnými pohromami. Město je mnohokrát obléháno a ostřelováno, nakonec jej dobývají císařská vojska. Koncem války není ušetřeno obléhání švédskými vojsky, ale hlavně Loket hospodářsky decimují morové rány a císařská nařízení o zařazení Lokte mezi pohraniční pevnosti.
Roku 1788 je vznesen návrh přestavby hradu na vězení, která byla dokončena ve dvacátých letech 19. století. Přestavbě padá za oběť palác Skalní světnice v sousedství hradní věže. Jako vězení hrad funguje až do roku 1948.
Hrad je vyvázán z majetku města Lokte a přechází do správy Památkového ústavu v Plzni.
Nastává nová etapa pro hrad, který se vrací do majetku města. Správou je pověřena nově založená Nadace hradu Loket (později transformovaná do o.p.s.) a Loket opět získává svou dávnou krásu a nově pozornost tisíců návštěvníků.
Archeologický výzkum z roku 2025 odhalil nejstarší část kamenné hradby hradu Loket i stopy její pozdější přestavby. Stavby se podařilo datovat unikátní metodou radiouhlíkového datování zbytků potravin nalezených v keramických nádobách, která byla v Česku na středověký materiál použita poprvé.
